Tábor v Knihovně příběhů

Na tábor jsem jela již posedmé a opět jako zdravotnice. Na pohotovost jsem letos vezla podezření na zloměný palec na noze (dítě) a podezření na zlomená žebra (vedoucí), ale obojí bylo naštěstí jen naražené. Nejvíc jsem se trápila s vymknutými kotníky, ale vlastně to bylo celé v pohodě. Snad úplně poprvé nikdo neonemocněl.

Užila jsem si všechny role, které jsem hrála: Chaose, mořskou pannu, Sněhurku, dceru mistra Hanuše a další. Naše kostymérna je dokonalá.

Letos jsem tábor vytvářela – od dějové linky, přes program her až po zabezpečení všech těch detailů, které děti vtáhnout do děje a už nepustí. Bylo to časově i kreativně strašně náročné a naprosto báječné. A kdybyste v motivu viděli Krásku a Smrtijeda, tak ano, splnila jsem si tím sen 🙂 Ústřední dějovou linkou bylo, že se začalo něco dít se známými příběhy, a ukázalo se, že z Knihovny Příběhů zmizel poslední Strážce Knihovny a nyní v ní řádil bez jakýchkoliv zábran Chaos. Každý den jsme tak opravovali nějaký příběh, který Chaos při večerním čtení předchozí den poničil, a zároveň jsme hledali způsob, jak bychom ho mohli chytit a navždy zničit.

Bylo to skvělý a moc jsem si to užila. Pokud chcete, pojďte si to užít se mnou u zápisků, které jsem v průběhu tábora tvořila pro rodiče. Fotky, na nichž nejsem já, jsem fotila já. U ostatních bohužel autora neznám, protože se fotilo výhradně mým foťákem, který putoval z ruky do ruky.

Den první: čtvrtek 6. 8.

Při odjezdu z Ořechovky ke Knihovně Příběhů se objevil Chaos. Moc dobře jsme věděli, že nám nemůže ublížit, ale že na něj nesmíme mluvit ani sahat a nijak s ním interagovat, a tak jsme klidně sledovali, co provádí. Poničil několik knížek, a mezi nimi Hraničářova učně. Večer jsme se dohodli, že to tak nemůžeme nechat a že se další den pokusíme zaplnit bílá místa, která v knížce po jeho řádění zůstala, a taky zvrátit tragický konec knihy, který v originále skoro určitě nebyl.

Chaos je šotek, ale když s ním nebudete interagovat, neublíží vám.

Když jsem dělala Chaose při odjezdu prvního turnusu, bylo pětatřicet stupňů a já se v tom overalu málem udusila&uvařila. Ale zas mám ze svého řádění prima videa.

Po příjezdu do tábora jsme zjistili, že Chaos řádil i tam. V táboře byly převrácené židle, rozházená knihovnička a podle nástěnky měly být k večeři součástky z traktoru a všichni jsme byli brambory. Odhodlaně jsme se pustili do úklidu, což nám vyneslo odměnu v podobě nálezu dopisu od posledního Strážce Knihovny Příběhů. Sdělil nám, že ho Chaos brzy udolá a že strážení příběhů bude nyní na nás a že nejlepší obranou proti Chaosu jsou ozubená kolečka, protože Chaos nesnáší řád, který ztělesňují.

Příjezd

První nástup. Tenhle kostým jsem si oblíbila.

Po obědě jsme se proto pustili do obrany tábora pomocí ozubených koleček, která nám Strážce Knihovny nechal u svého dopisu, a taky do výzdoby triček, aby na nás Chaos nemohl.

Dobře že tak, protože se odpoledne znovu objevil, proběhl táborem a dělal si z nás legraci. Kdo ale na sobě měl nějaká ozubená kolečka, toho si vůbec nevšímal. Měli jsme tak čas i na seznamovací hry.

Po večerním nástupu jsme si ještě zahráli vybiku, než jsme zmožení vedrem zalezli do stanů a usnuli, ačkoliv kolem panovala saharská noc.

Výroba triček. Vyvedla se náramně, ozubená kolečka jsou vděčný motiv.

Herní a čtenářský koutek. Zatímco loni frčely šachy ve velkém, letos jsem v každé volné chvíli zakopávali o děti s knížkami. Děláme to dobře.

Den druhý: pátek 7. 8. (Hraničářův učeň)

Po snídani jsme se vrhli na napravování knihy Hraničářův učeň. Poté, co se na ní v autobuse vyřádil Chaos, skončila špatně, protože nikdo ve velké bitvě nepřinesl důležité zprávy královským vojskům, a Araluen tak byl navždy zničen. A tak jsme se odebrali do lesa a skrze nepřátelské vojáky jsme pronášeli strategické zprávy. Byli jsme tak mazaní, že jsme je maskovali za kindervajíčka, korkové špunty, plastové diamanty a kačírek, abychom nepřátele zmátli, a ještě mazanější jsme byli proto, že jsme si na čela napsali čísla a nepřátele přesvědčili, že nás přemohou pouze tehdy, když je dokáží nahlas přečíst. Bitva byla lítá, ale zpráv jsme pronesli přes tři sta a Araluen byl zachráněn.

Co by to bylo za den bez rozcvičky

Nepřátelé nesmí přečíst naše čísla napsaná na čelech

Polední klid jsme využili k odpočinku pod lípou při poslechu první knihy Hraničářova učně. Bylo to tak poutavé, že příběh přilákal i Chaose, který sebral z tábora cizí piknikovou deku a na chvíli se přidal k dětem.

Odpoledne jsme zahájili koupáním v přehradě. Voda byla ještě překvapivě čistá, i když už hodně dlouho panovaly vysoké teploty.

Chaos chce taky polední klid!

Slapy měly překvapivě celou dobu čistou vodu. I tak jsme děti proháněli sprchami po každém koupání a skutečně letos nikdo neměl žádnou vyrážku.

Pak nastal čas opravit další část Hraničářova učně. Z knížky totiž velká část příběhu zmizela, a tak jsme se pro ni vypravili. Dostali jsme výchozí bod a vzdálenost a azimut k dalšímu místu a pak ještě dvacetkrát, a na všech daných místech jsme dostali kousek příběhu. Ty jsme v táboře skládali do takového pořadí, aby příběh dával smysl.

Tuhle hru bylo překvapivě snadné připravit pomocí mapy.com. Udělala jsem ji schválně snadnou, a i tak se některé skupinky dokázaly pořádně zamotat, ale zvládli to nakonec všichni.

Sbírání úryvků příběhu. A pak že průprava v psaní fanfikcí k ničemu není, hehe.

Po večeři už nastal čas na večerní pohádku. Olda si vzal Knihu příběhů a přečetl nám Sněhurku, jenže před koncem knihou proskočil Chaos a příběh pokazil – najednou z něj zmizeli všichni trpaslíci. Protože Tom našel dopoledne červené trpasličí kalhoty, bylo nám okamžitě jasné, co nás další den bude čekat.

Na závěr dne se Olda ještě vykoupal ve Slapech, když do nich klukům spadl míč. A pak se během vteřiny všechny děti ocitly ve stanech a okamžitě usnuly.

Večerní čtení

Den třetí: sobota 8. 8. 2026 (Sněhurka)

Během dopoledne jsme museli napravit příběh Sněhurky, ze kterého zmizeli úplně všichni trpaslíci. V lese jsme zjistili, že jsou všichni rozdělení na tři kusy, a naším úkolem bylo je sesbírat a sestavit správně podle barev, ačkoliv nás přitom chytali královnini lovci. Zlá královna přitom pobízela lovce, hodný princ oživoval chycené děti a Sněhurka bloumala kolem a jedla jablko. Po vysbírání všech částí trpaslíků měly ještě jednotlivé oddíly čas spolu vyměnit nespotřebované části těl, což ještě dost zamíchalo pořadím.

Byla jsem krásná Sněhurka. I zrcadlo to tvrdilo! A princ byl šarmantní a zlá královna poražená, tak.

Jednoduché to děti neměly

Jsem ráda, že se tahle hra ujala – oblíbila jsem si ji na táboře, kam jsem jezdila jako dítě.

Během poledního klidu jsme si pod lípou poslechli čtyři různé verze Sněhurky, a když jsme se probudili, šli jsme k vodě.

Odpoledne naším táborem proběhl Chaos a začal kolem sebe rozhazovat šišky, a protože jsme byli zvědaví, jestli to byla náhoda, nebo ne, tak jsme odpoledne deset minut věnovali sbírání šišek po areálu. Za deset minut jsme jich nasbírali 63 kg, což bylo kolem kila a půl na dítě. Víme to přesně, protože jsme je v táboře převážili na váze. Nějakou chvíli to zabralo, protože jsme měli dohromady jen tři kila závaží.

Koupačku jsme si neodpustili ani tenhle den

Chaos si v táboře trochu zatrsal a pak kolem sebe začal rozhazovat šišky…

…a tak jsme je raději kolem tábora všechny vysbírali.

63 kg jich bylo! Pak si je odvezli údržbáři na topení.

Navečer jsme si přečetli další příběh, tentokrát Klub Tygrů. Během čtení mezi nás přišel Chaos a chvíli poslouchal s námi, ale potom si všiml pytlů s nasbíranými šiškami a už si nevšímal ničeho jiného – vypadal u nich jako v rauši. Až když příběh Klubu Tygrů končil, se znovu zaposlouchal a pak proskočil titulní stranou knihy a najednou se v knížce děti nebyly schopny domluvit indiánskou řečí a měly nějaké problémy s mapou. Budeme si muset dobře promyslet, jak další den knížku opravíme…

Večerní nástup

A večerní čtení

Den čtvrtý: neděle 9. 8. 2026 (Klub Tygrů)

Asi mě nikdy nepřestane fascinovat, jaké všechny písničky se dají využít na budíček. Dneska to bylo extra milé. Potom rozcvička, snídaně a konečně dopolední program.

Fotky z rozcvičky se neomrzí

Opravovali jsme knížku Klub tygrů. Když při večerním čtení proskočil Chaos knihou, přestali Patrik, Biggi a Luk rozumět indiánské řeči, a tak jsme si nejdřív posvítili na to. Po polovinách oddílů jsme se pokoušeli předat informaci o předmětech vyrovnaných v přepravce od začátku na konec štafety, kde někteří nesměli mluvit, jiní vidět, další běhat a vlastně to byla hodně sofistikovaná (a běhavá) tichá pošta.

Při téhle hře se konečně rozjely sázky Žolíků a jak modří, tak zelení vsadili na červený tým – jenže ten byl druhý, a tak si připsali ke své výhře pouze body za druhé místo.

Nohy běží k Puse, aby zjistily informace o obrazu a předaly je Rukám

Ruce poslepu skládají výsledný obraz z předmětů

Aniž bych se na tomto místě snažila kopírovat dětmi psanou kroniku, musím zmínit následující: k obědu byly buchtičky se šodó. Jídlo došlo už u druhého oddílu, ale šéfkuchař nás o hladu nenechal.

Během poledního klidu se tábor vylidnil, ale pod lípou bylo plno. Aby to pochrupování nebylo slyšet tolik, pustili jsme si nahlas další část Hraničářova učně.

Protože teplota po poledni přelezla třicítky, vyrazili jsme na pláž. Do vody nešli všichni, ale i tak tam bylo lépe než v táboře, kde stín aby pohledal.

Protože Chaos z Klubu tygrů vymazal ještě údaje z mapy, podle které Patrik, Biggi a Luk hledali ztraceného kamaráda, museli jsme jim pomoci. Dostali jsme čtyřicet lístků s velmi detailními fotkami typu hlavička hřebíku nebo výřez poklopu kanálu a museli jsme najít a do mapy zakreslit místa, kde byly pořízeny. Docela nám to dalo zabrat.

Kde asi hledat tohle?

Všechny nálezy je nutné zakreslit do mapy tábořiště

Hele, našel jsem píšťalku! Ale jak to jako máme zakreslit do mapy??

Po večeři nastal nejžádanější bod programu – návštěva aquaparku. O tom se nedá napsat nic jiného, než že dětí byla přesila, a my se sice bránili statečně, ale marně.

Během večerky jsme se ujistili, že řádění ve vodě unavuje. Dospělé…

Mordování dospělých v divoké řece je každoroční hit programu

I neplavci si našli svoji oběť. Dobývání vyvýšeného místa bazénu obsazeného prťaty mi vydrželo asi na hodinu 🙂

Den pátý: pondělí 10. 8. 2026 (Staré pověsti české)

Dneska při rozcvičce předcvičoval nejen Pepa, ale i praktikanti, a tak mělo cvičení grády. Ještěže jsme se tak dobře rozhýbali, protože jsme se hned po snídani vrhli na napravování jedné z českých pověstí a pomáhali přenášet dopisy a balíky mezi českými hrady. Cestou nás chytali Boleslavovi špehové a poštu nám odebírali. Nasazení všech bylo obrovské a skončili jsme splavení potem. (A následně mlhovačem.)

Pořizování zásilky

A tady už snaha prokličkovat mezi nepřáteli se zásilkou na místo určení

Kostýmově to byla hra velice vydařená

Během poledního klidu jsme pod lípou pokračovali v poslechu Hraničářova učně. Oddech se hodil, protože a) byla k obědu svíčková b) pokračovali jsme vyhrabáváním částí orloje z písku.

Písek jsme ze sebe smyli v přehradě. A přehradu jsme ze sebe smyli ve sprše.

Poslech Hraničářova učně pod lípou. Zrovna včera mi jeden z vedoucích říkal, že už je u desátého dílu…

Vyhrabávání částí orloje

Následné smývání písku

Orloj jsme následně sestavili a dozdobili a taky jsme ze všech členů oddílů vytvořili živý obraz orloje, který byl spuštěn ve chvíli, kdy mezi nás mistra Hanuše přivedla jeho dcera. Slepý přišel postupně ke všem orlojům a z jejich středu vyjmul jejich srdce, které drželo celý přístroj pohromadě – a orloje se navždy zastavily. Tak jsme naplnili pověst o Hanušovi.

Po tomto nástupu, kde se předváděly orloje, byl další nástup, kde se vyhodnotily hry, a pak byl další nástup, kde se vyhlásila soutěž o úklid tábora, a po ní byl nástup s vyvoláváním nálezů ze stolu ztrát a nálezů, který už byl zorganizován jen proto, abychom měli kdy obodovat stany, aniž by u toho byly děti. Prý jsme ten večer měli docela dost nástupů, říkal někdo.

Večer mezi nás přiběhl Chaos ještě před večerním čtením a poházel mezi nás stránky Marvel a DC komiksů, v nichž ale byly všechny bubliny s řečí prázdné. Těžko říct, co nás čeká zítra, ale třeba konečně bude v táboře ticho…

Děti vytváří živé orloje a zároveň prezentují ty, které sestavily na dřevěných deskách…

…a aby byla pověst naplněna, slepý Hanuš z nich vyjímá srdce, které je drží pohromadě, a orloje se na další desítky let zastavují.

Den šestý: úterý 11. 8. 2026 (Superhrdinové)

V úterý jsme měli za úkol pomoci superhrdinům, které Chaos zbavil jejich superschopností i schopnosti mluvit. My sice jsme dost dobří, ale přece jen superhrdiny nejsme, a tak jsme během dopoledne museli některé schopnosti trochu potrénovat. A zvolili jsme ultimátní způsob, při kterém jsme prověřili svou sílu, obratnost, chladnokrevnost a schopnost čelit strachu z výšek, a strávili jsme ho úplně celé na horolezecké stěně. Nahoře byla trumpetka, a tak kdo dolezl nahoru, mohl si zatroubit. A troubení se ozývalo pořád.

Během poledního klidu jsme poslouchali další část Hraničářova učně. To se stalo milým zvykem.

Po obědě jsme se na stěnu zase vrátili, protože nás to bavilo. A protože děti jsou neunavitelné. Převisy nepřevisy.

Mně teda pořád trochu mrazí z toho, na jakých špalíčkách byla stěna postavená, ale když se člověk nedíval moc zblízka, tak působila stabilně

A děti tam trochu zahanbovaly moje pravidelné boulderování dvakrát týdně.

Až před večeří jsme se pustili přímo do záchrany superhrdinů. U Batmana jsme testovali strategii a museli jsme procouvat klikatou trasu bez koukání, u Supermana jsme pronášeli pandu překážkovou dráhou, Thor zkoušel rychlost přenášení vody po malých kalíšcích do půllitru, Ironman nás potrápil pronášením vajíčka na lžíci po dlouhé trase, u Dr. Strange jsme řešili hlavolam a u Mockingbirda se všichni zasekli při zkoušení spolupráce, kdy jsme ve dvojicích měli přenést přes vyznačenou trasu izolepu bez použití rukou a pusy.

Ta hra měla být na dvacet minut, takže když proběhl první oddíl cílem po půl hodině, pokračoval volným klusem na večeři, kde jsme měli být už deset minut. Druhý oddíl dokončil všechna stanoviště po tři čtvrtě hodině a třetí ještě o pět minut později.

Superhrdinská parta

Ještě Batman!

Děti procházely zajímavou sérií úkolů…

…ale poradily se se všemi skvěle!

Důsledkem bylo, že hoteloví hosti snědli všechny špagety a my už neměli na přidání a dvě děti si šly do restaurace vybrat jiné jídlo.

Večer nás už čekalo kromě nástupu a úklidu jen večerní čtení. Ten večer zvolil Olda Pána Prstenů, jenže když Chaos proskočil titulní stránkou, ukázalo se, že Frodo zapomněl Prsten na nočním stolku, a tudíž bylo jasné, že mu ho musíme další den k Hoře Osudu donést.

A s vidinou cesty do Mordoru jsme šli nadšeně spát…

Řádění Chaose při večerním čtení

Den sedmý: středa 12. 8. 2026 (Pán Prstenů)

Den výpravy do Mordoru začal zdivoka: probudil nás požární alarm. Protože už jsme měli krev patřičně rozprouděnou, tak jsme rozcvičku udělali jen tak zlehka, ale dobře že jsme ji neodpískali úplně, protože jsme při ní našli nejen Frodův Prsten, který jsme mu měli k Hoře Osudu donést, ale i mapu, podle níž jsme hledali cestu.
Na cestu jsme vyrazili po hobitím způsobu hned po snídani. A poté, co jsme dohledali všechny čepice. A lahvičky. A batůžky. A dětičky. A znova čepice. Kde je Kryštůfek?

Vyrazili jsme z tábora podél vody. Hned na kraji lesa jsme narazili na značku lothlórienského listu, kterým Frodo při své cestě značil bezpečná území. Měli jsme tak čas přivyknout na chůzi a hlavně místní strmé kopce, které jsme zdolávali.

Cesta nám rychle odsýpala a všichni byli v dobré náladě. Švitoření se neslo celým lesem.

Je to v pořádku, lothlórienské listy značí bezpečí

Kudy dál?

Trvalo ještě docela dlouho, než jsme došli k první značce s rukou zla, která označovala nebezpečné území. Dál jsme postupovali potichu a pohromadě, protože jsme si z příběhu dobře pamatovali, že strašliví Nazgúlové na Froda a jeho družinu zaútočili hned za Krajem. A dobře jsme udělali: netrvalo dlouho, než se ozvaly strašlivé zvuky, a pak už jsme spatřili temné přízraky, které mířily naším směrem. Poschovávali jsme se všude po lese, (a temným přízrakům udělalo velkou radost, že měli šanci nahlédnout i do vývratu pod kořenem, jako to bylo ve filmu,) a ony nakonec ztratily trpělivost, a když nikoho z nás nenašly, odešly dál po cestě, kterou jsme přišly. Ti nejmenší se potom kouzelného elfského pláštěm, který schová kohokoliv před kýmkoliv, drželi až do konce nebezpečného území označeného rukou zla.

Nazgúlové

Schovali jsme se dobře, nenašli nás

Na prvním stinném místě označeném lothlórienským listem jsme si udělali přestávku na svačinu a o něco dál na nás čekal zásobovací vůz s obědem. Kolik našich malých hobitů asi dokázalo docenit tradici řízku v chlebu?

V dalším nebezpečném úseku jsme procházeli Oduliným doupětem. K této hrozbě jsme se postavili vědecky a spolehli se na to, že když příšeru neuvidíme my, tak neuvidí ani ona nás, a rozdělili jsme se na skupinky, z níž se vždycky díval jen ten vepředu a zbytek procházel cestu se zavřenýma očima. Protože jsme zrovna procházeli lanovým parkem na Slapech, tak jsme docela budili pozornost.

Jdeme dál

Asi Roklinka? Rozhodně tam na nás čekalo auto s obědem.

Posledním nebezpečím byli špehové temnot, kteří přilétali a proti nimž bylo jedinou obranou ztuhnout na místě.

Frodo nám přišel naproti. Šli jsme zrovna po louce, když jsme ho spatřili, jak kráčí proti nám. Byl celý dojatý, že jsme mu Prsten přinesli, a tohoto břímě nás zbavil, takže jsme se mohli vrátit do Hobitína.

Samozřejmě to ale byla štreka – moc dobře jsme to věděli, když už jsme tu trasu prošli tam, a teď jsme měli jít zpátky. Jenže jak to bylo v knize? I pro nás přiletěli orli a odnesli nás zpátky do tábora.

Pokračujeme s Prstenem

Ale tady už nám přišel naproti Frodo a Prsten si od nás přebírá

Ten večer už jsme nepodnikali žádné velké akce. Část dětí se usídlila pod slunečníky u poslechu Hraničářova učně, další část se učila háčkovat a ostatní se shlukovali a povídali si.

Navečer jsme si poslechli příběh Gulliverových cest. Když knihou proskočil Chaos a Gulliverovy zmizely všechny lodě, a začalo být jasné, že mu musíme nějak pomoci dokončit jeho cestu, zvedla se taková vlna odporu, jakou jsme tu ještě nezažili. Panejo. A přitom jsme šlapali jenom celý den…

Chaos přerušuje čtení Gulliverových cest a z příběhu mizí lodě…

Nepropásli jsme ani astronomické úkazy, které se ten den nakumulovaly: částečné zatmění Slunce a Perseidy.

Na zatmění Slunce jsme si museli popoběhnout do nejhořejší části areálu, protože v 19:11, kdy začínalo, se akorát dotklo stromů, ale když jsme doběhli až do těch nejvýše položených loužiček světla, viděli jsme kus Slunce pěkně ukousnutý.

Zatmění Slunce

Perseidy jsme pozorovali ze stanů, protože byla jedna z nejchladnějších nocí z celého tábora. Ten večer jsme rozdávali i deky navíc. Stálo to i tak za to – když jsme kontrolovali, jestli děti nespí s rozevřenými plachtami, slyšeli jsme, že meteorů už viděli čtyřicet sedm a ach jo, já jenom čtyřicet pět – a i při té kontrole zrovna padal jeden jasnější než nejjasnější hvězda, dlouhý přes celou oblohu a se stopou, která na obloze svítila ještě několik vteřin.

Naše přání? Aby tábor probíhal i nadále skvěle a aby se všem líbil…

Perseidy nad táborem

Den osmý: čtvrtek 13. srpna 2026 (Gulliverovy cesty)

Čtvrtek začal báječně: vyhlášením bobříka mlčení v budově jídelny. Jídla jsme si nikdy neužili víc.

Dopoledne jsme museli pomoci Gulliverovi a sehnat mu lodě, o které po zásahu Chaosu přišel. Podmínky soutěže byly přísné: naše plavidla musela být postavená pouze z přírodních materiálů a jednoho klubka režného provázku a musela uvézt pět kilo kamení alespoň dvacet minut.

Všichni se do toho pustili s vervou a do odpoledne bylo hotovo.

Když říkám všichni, tak do toho počítám i naše kotníkové marody. Lucka si zvrtla kotník na puťáku a až do konce tábora jsme ji po táboře nosili, Fíla to zvládl o den později a po táboře se přepravoval hopkaje.

Z tvorby lodí

Z oběda je nutné zmínit příhodu o tom, jak nám v jídelně došly nože. Tom zaběhl do kuchyně a kvůli bobříku mlčení začal pantomimou předvádět nože. Personál sice o našem bobříku mlčení věděl už od snídaně, (nedalo se to přeslechnout, respektive úplně poprvé se to přeslechnout dalo,) ale pochopila to až servírka, která se s námi potkává častěji. Bylo milé, že se rozzářili úsměvem, když náš požadavek pochopili.

Během poledního klidu jsme doposlouchali první audioknihu Hraničářova učně. Nerada bych spoilovala, ale abych to shrnula: bylo to fakt epický!

Ještě před testováním našich lodí jsme se dočkali karaoke od těch superhrdinů, kteří se předchozí den podřekli a děti je zaslechly mluvit, i když mluvit neměli. Takže teď seděli Thor, Ironman a Kapitán Amerika v nafukovacím dětském bazénku s vodou a zpívali Mám doma kočku a bylo to tak dobrý, že se rozhodli ještě pro přídavek v podobě nástupové písničky Budu jejich ochráncem, na kterou rozdali do davu texty, a tak zpíval celý tábor.

Bouda na vedoucí má u dětí vždycky největší úspěch, hehe

Naše vyrobená plavidla jsme na přehradě přivázali za rafty a vyrazili jsme na vodu. Nezvládli jsme ale jednu věc: žádná z vyrobených lodí nebyla zabezpečená ozubenými kolečky, a tak se najednou zjevil na vodě Chaos na paddleboardu a začal na ně útočit. Zahnali jsme ho tím, že jsme na ně naházeli naše oddílové kšiltovky, které na sobě kolečka měly natisknuté.

Tím příhody nekončily. Nejmladší účastníci na raftech vyrazili na opačnou stranu, a když zajeli za zákrut přehrady, spatřili na skalním ostrohu mořskou pannu. Chvíli pozorovali oni ji a na oplátku ona je, a potom vklouzla do vody a dětem předala láhev s dopisem.

Spouštíme vyrobená plavidla na vodu a přivazujeme je za rafty, abychom otestovali, jak daleko doplují naložené kamením

Děti si to samozřejmě užily taky, protože co je lepší než jízda na raftu? Sousední raft, s nímž se svádí vodní bitva!

Na tohle zjevení neměl Chaos oblečenou kapucu od kostýmu, ale separátní kuklu, protože si při prvním turnusu vyzkoušel, že ponořit si v kostýmu hlavu do vody funguje jako velmi kvalitní waterboarding

Já se svým kostýmem takové problémy neměla 🙂

Ještě se zase vrátím k bobříku mlčení u jídla: vydrželi ho všichni celý den a bylo to nádherné. Víc takových soutěží. U večeře už bylo znát, že někteří nedostatkem komunikace trpí, a tak se ozývalo víc bouchání příbory, třesení kamarády a směšných grimas, ale nikdo se nezasmál nahlas a nikdo neřekl ani slovo. (A to ani když se naše praktikantka málem udusila kouskem mrkve.)

Po večeři děti dostaly popcorn a limonádu, prochechtali se promítáním výběru táborových fotek a pak zůstaly jako přikované u Strážců Galaxie.

Táborové fotky nikdy nezklamou

Den devátý: pátek 14. srpna (Maškaráda)

Pátek byl tím velkým dnem, kdy jsme přemohli Chaos.

Začal divoce: Protože se Olda do rozcvičky neobjevil v táboře, seběhli jsme s reproduktorem k jeho domku a cvičili jsme tam hodně nahlas, jenže pak na nás Olda bafnul z dodávky.

Na ranním nástupu jsme dali dohromady význam dopisu, který nám předala mořská panna. Zjistili jsme z něj, že bychom měli uspořádat karneval, na který Chaos určitě přijde, a nechat ho vyhrát soutěž o nejlepší masku. Na koruně pro první místo ale musí být zevnitř vlepená ozubená kolečka, která ho spoutají. Až se objeví v knize, tak ji musíme spálit, a tím ho zničíme navždy.

Vzkaz od mořské panny

Během dopoledne jsme navíc stihli pár krátkých soutěží

Byly víc vtipné než soutěžní

A tak jsme se pustili do výroby masek. Kromě rytířů, soviček a dalších pohádkových postaviček se objevila taky celá armáda mravenců. Vypadali jsme fantasticky.

Abychom si to nenechávali jen pro sebe, udělali jsme průvod přes celý areál – od pláže až po recepci. Chaos mezi nás vklouzl kousek za táborem a šel celou dobu s námi a oproti svým zvykům se choval docela normálně, asi protože se chtěl zúčastnit soutěže o nejlepší masku.

V táboře proběhla korunovace. Chaos usedl na trůn, Olda mu na hlavu vložil korunu – a Chaosem projel třes, který nedokázal ovládnout, a pak už se jen v křečích odpotácel pryč z tábora. Následně jsme ho našli v řetězech uvězněného na stránkách naší kroniky.

Maškarní průvod

Hotelovým hostům jsme rozhodně zpestřili den

Chaos se už nemůže dočkat korunovace

Na oslavu našeho vítězství nad Chaosem a záchranou všech knižních příběhů jsme si uspořádali jarmark, kde děti mohly stříbrňáky vydělané v soutěžích utratit na různých atrakcích. Měli jsme stánek s bižuterií, kolo štěstí, táborové placky na památku, zdobení perníčků ve tvaru srdce a Chaose, kadeřnictví a tetovací salón, vrhání nožů a střelbu na cíl s výhrou papírových růží. Fronty byly dlouhé a zákazníci nadšení.

Kolo štěstí byl největší hit. Rodiče z nás museli být nadšení, když si děti přivezly domů plné náruče plyšáků z výherní bedny. Byli to mimochodem plyšáci, které jsme získali sbírkou mezi rodiči, ech 🙂

Můj stánek byl vyrabovaný nejdřív. To proto že jsme je nechali pořádně vyhladovět, muhehe. Věštby pod rohlíky generovala umělá inteligence a byly to naprosté skvosty.

Po večeři jsme měli diskotéku. Pořadník písniček si děti psaly na flipchart a objevovaly se tam jak rozumné hity, tak i Vysoký jalovec a Zlatíčka. Trsali všichni celou dobu, a do toho trochu brečeli, protože někteří jeli na tábor už naposledy.

Éj, Makaréna!

Náš příběh jsme završili zničením Chaose. Když Žofka dopsala poslední zápis dnešního dne, shromáždili jsme se kolem ohniště a mezi svíčkami zapálili tu stránku, na níž byl Chaos uvězněn. Naše kronika shořela, ale zážitky zůstávají živé v nás…

Slzavé finále při závěrečné scénce…

…a Chaos byl zničen navždy.

Další ráno jsme odjeli domů.