Plánování není moje silná stránka, to už asi vědí všichni, kdo četli aspoň jeden můj výletovací článek. Ale stejně to pořád dělám. A mám díky tomu spoustu zážitků. Kdo ale měl vědět, že bude tenhle víkend pětatřicet stupňů? Takže jsem naplánovala vandr nejen s Jindřiškou, ale i s její dcerou. Ta sice chodí do skauta, ale podobných zážitků moc nemá. Mám nějaký pud sebezáchovy, a tak jsem s vidinou pěkného počasí naplánovala trasu do Posázaví s několika příležitostmi ke koupání. Plán byl jasný: V pátek dojít čtyři kilometry na zříceninu Melechov a tam přespat, v sobotu sejít pár kilometrů na Stvořidla a podél Sázavy s četnými přestávkami ke koupání jít…

Jak se to stalo, že jsem se ocitla v lázeňském hotelu v Karlových Varech na celé dva týdny? Bylo to se vším všudy – procedury, jídlo, pevně daný rozvrh. Jediné, co jsem flákala, byl rozpis pramenů, které bych měla pít před každým jídlem. Ale jinak? Koupel perličková, koupel vířivá, whirlpool, suchá hydromasážní vana, Kneippův chodník, masáže, IR termoterapie, léčebný tělocvik, lymfodrenáž dolních končetin a samozřejmě koruna všeho: irigace dutiny ústní. Tohle jsem ještě nikdy nepodnikla. Měla jsem moc pěkný pokojík v nejvyšším patře, a když si člověk spočítá tři procedury a tři jídla denně a ještě nějakou vycházku dopoledne a odpoledne, tak to ke všem aktivitám bylo čtyřiadvacet pater denně.…

I letos jsme využili jeden z kvĕtnových svátků k tomu, abychom vzali naše starší táborové dĕti na opravdickou zálesáckou výpravu. Sekání dřeva, příprava jídla na ohni, lekce z navigace, sebeobrana a spousta dalších zážitků. 1. den – čtvrtek To si tak človĕk myslí, že když přijede o půl hodiny dříve, bude na nádraží první, ale už tou dobou tam čekala tak velká skupina účastníků výletu, že je nebylo možné přehlédnout. Ve vlaku jsme zabrali skoro celý vagón. Hajlajtem jízdy byl okamžik, kdy Lucka vytáhla obrovskou krabici plnou napečených dobrot a nĕkolikrát s ní prošla sem a tam. Ten při pečení pocukrovaný gauč za to stál, jsme vyhodnotili. Pochod z nádraží…