Prodloužený víkend na Syltu

25. – 28. 9. 2026

Onehdy jsem chtěla jet na kolo do Polska, a bumbác, najednou jsem byla ve Švédsku.
Teď jsem chtěla do Polska na vodu, a bumbác, byla jsem v Německu.
Jsem zvědavá, kam mě tenhle podivnej teleport zanese příště!

Protože jsem cestu na Sylt řešila na poslední chvíli, vyšla mě jízdenka na vlak mnohem dráž než například letenka na Mallorcu, ale zase jsem si to vynahradila víc než dvojnásobným časem na cestě. Ehm. Já a plánování, vždyť víte…

Na začátku tohohle podivnýho povídání o cestě do zahraničí musím zavzpomínat na svá bakalářská studia a na předmět Teorie literatury s J. Peterkou. Rozebírali jsme Holanovo Setkání ve zdviži a mě tehdy šokovalo, že to je lyrika. Vždyť se tam přece něco dělo – setkali se ve zdviži – no – takže vlastně nedělo. A návštěva Syltu byla vlastně taky taková lyrika. Žádný program, žádné ambice, žádné plány.

Vlastně jsem jen chtěla vidět moře a místní slavné duny, které jsou uměle zatravněné, aby nezasypávaly města

Na Sylt se dá dostat dvěma způsoby, a to buď vlakem, nebo autem vezoucím se na vlaku, protože na něj z pevniny nevede žádná silnice, i když přímo na ostrově samozřejmě silnice jsou. My si vybrali pěší variantu, ale vlaky s auty jsme viděli, a tak jsem o to nebyla ochuzená. (Příště potřebuju jet autem na vlaku.) Nádraží je až u západního pobřeží ve Westerlandu. Ve městě jsme si rovnou dali oběd, (můj bakalářský titul z němčiny konečně došel uplatnění, protože jsem neměla problém s menu v němčině,) a pak se po pláži vydali pár kilometrů k našemu apartmánu.

Když jsme začali plánovat návštěvu Syltu, nebyla jsem si jistá, jestli mě tam nebude mrzet, když si nevezmu šnorchlovací masku a podvodní foťák – a na pláži jsem se musela smát, protože tam zrovna probíhalo mistrovství ve windsurfingu. A stejně jako ryba na cestě není dobrým znamením pro průchodnost cesty, (sáfra, po zrušení starého blogu tuhle referenci nemůžu prolinkovat na patřičnou část vyprávění o cestě po Brazílii,) tak ani surfaři nejsou dobrým znamením pro šnorchlování (dtto, akorátže Srí Lanka). Každopádně tam byly fakt davy, pódium s nějakým koncertem a spousta prodejních stánků s windsurfovým vybavením. Až za městem se množství lidí ustálilo na rozumném množství.

Westerland

Davy na nábřeží

Pláže za městem už byly prázdné

Do města jsme museli projít za zatravněné duny

Náš apartmán byl od moře pár set metrů v krásné cihlové zástavbě. Teda, ony byly všechny domy na Syltu vážně pěkné, určitě tam existuje nějaké pravidlo, které je unifikuje, a mně se to moc líbilo.

Západ slunce jsme strávili na pláži, a aby byl naprosto dokonalý, slunce nám předvedlo zelený záblesk. Panejo. Ten jsem vždycky chtěla vidět. Překvapilo mě, že trval docela dlouho, možná i dvě vteřiny, a byl vážně výrazný. Jů jů.

Vesničky s domky jako přes kopírák. Ty střechy, ty jsou tou třešínkou na dortu.

Slunce zapadlo…

… a na obloze zůstal už jen úplněk

Další den jsme podnikli dlouhý výlet na severní konec ostrova do Sylt auf List. Tamodtud je už do Dánska blíž než k našemu apartmánu.

Bylo to skvělý. První polovinu cesty jsme šli naboso po písečné pláži, což patří do špičky nejpříjemnějších způsobů chůze. Já samozřejmě zdržovala neustálým sbíráním mušliček, (rozdala jsem je v práci kolegům, protože mi přišlo cool z prodlouženého víkendu přivézt mušličky,) a ještě víc jsem zdržovala u každé vyplavené medúzy. Ono jich tam totiž bylo tolik druhů! Některé úplně čiré a jiné jasně modré, některé měly fialově ohraničené kraje… a iNáč mi zpětně samozřejmě rozdupal hračky, protože všechny do jedné byly kořenústky květákové.

Po pláži a mořem

Abychom došli do cíle, a taky protože jsem chtěla jít v dunách, odpojili jsme se v polovině cesty od moře a zašli do vnitrozemí. Fascinovalo mě, že na dřevěných lávkách na kraji dun měli u laviček smetáčky, aby si lidi mohli nohy omést od písku.

Duny připomínaly vřesoviště a líbily se mi snad ještě víc než pobřeží. Byly to kopečky porostlé trávou a šípkovými keři a byly naprosto úchvatné. Vedla tudy cyklostezky, po které jsme došli až do Syltu. Tam jsme si dali opulentní večeři a autobusem se vrátili zpátky.

Zarostlé duny připomínaly vřesoviště

Na ostrově už zůstala jen jediná Wanderdüne (pohyblivá duna) a to byla tahle, vysoká třicet metrů a jen kousek od Syltu

Fotka s majákem nemohla chybět
(fotil Timm)

Příště si tam potřebuju vzít kolo, cyklostezky byly skvostné

Tak dlouho jsem hledala příležitost si někde dát surf&turf, (protože se u moře zas tak často nevyskytuju,) a konečně to vyšlo! Mňam.

 

Ten večer byla obloha začmáraná mraky a zelený záblesk se neobjevil, ale stejně bylo na pláži moc příjemně.

Chipsy jsme na pláži jedli ve třech. Víno si nedal, ale to jen proto, že jsme vzali jen dvě skleničky.

Po západu slunce

Další ráno už jsme vyrazili zpátky domů.

A hele, možná že těch pět hodin autem ze Syltu do Hamburgu a dalších šest vlakem do Prahy nezní moc skvěle, ale díky těm cestám vlakem jsem se zvládla našprtat základy ITIL4 tak dobře, že mi další dva týdny stačilo projíždět testové otázky v apce a pak jsem úplně v pohodě dala zkoušku a teď jsem certifikovaná, ahá!

Byl to krásnej víkend.

Na závěr edukativní fotka, jak vypadá syltská ptačí rezervace Wetlands, kam se nesmí vstoupit, a tak se dá pozorovat jen z vlaku. Je to oblast mezi ostrovem a pevninou, která je zaplavovaná přílivy.